Čekám na tramvaj a tři náctiletý holky, který by v mým pojetí správnýho světa neměly zavřít klapačky, protože by intenzivně a se zoufalstvím tomuto věku vlastním řešily kluky, nemožnou matku a Petru, co jí všichni milujou, i když je přece úplná kráva, koukají do mobilu a vlastně vůbec není poznat, jestli k sobě nějak patří nebo ne.
Jdu na hodinu tancování v legínách a tílku a po prvních 5 minutách mám pocit, že jsem přistála na jiný planetě. Věkový průměr je tu tak 20, všichni mají tlustý tepláky, trička velikosti XXL, ale hlavně, hlavně dávají všechny kroky po dvou rychlejch ukázkách jako v klipu z MTV, zatímco já bezradně vlaju vzadu a nostalgicky vzpomínám na starej dobrej V step, kterej se v aerobiku jel aspoň 15x, než se vůbec někdo pokusil pustit k němu hudbu.
Jo, chápete to správně – stárnu. Ani ne tak fyzicky, jako spíš mentálně a tak nějak kulturně?
Děje se vám to taky, že jo (ŽE JO?!)?
Blbý je, že mě to začíná dohánět i ve věcech, kterým se na rozdíl od hodiny street dance nedá moc vyhnout. Třeba v práci. S psaním je to díky AI už tak dost na štíru. Menší a střední firmy, na který jsem vždycky cílila, protože jsou prostě rodinnější a mívají větší toleranci pro moje jazykový vtípky, si najednou namísto mých lačných faktur zaplatí ChatGPT za pětikilo měsíčně a je to pro ně good enough. Ty, který pochopily, že AI není všemocný a že s ním hlavně musíš umět, zase najednou chtějí takovou holku pro všechno.
Poznáváš se?
– Psaní je tvoje silná stránka. Umíš složité věci přeložit do lidského jazyka.
– Znáš základy SEO.
– Sleduješ, co se děje na sítích – víš, co zrovna funguje, co se mění, a nebojíš se zkoušet nové formáty.
– Ovládáš reels i TikTok od konceptu po editaci.
– Nebojíš se strategie, analýzy, čísel, umíš vyhodnotit, co funguje a jak to posunout dál.
Nooo… Nepoznávám právě.
Za prvé to, že umím psát, neznamená, že jsem i marketingový stratég nebo datový analytik. V mým mileniálským světě jsou tohle dost odlišný pozice a role, jejichž sloučení 400 Kč/hod na IČO fakt neodpovídá. Ale hlavně ty sociální sítě! Myslím na tátu, jak mi před pár lety k mému velkému zpruzení držel přednášku o zbytečným exhibicionismu a voyeurismu mý Instagramový generace a…
Postupně jsem sama dospěla do fáze, kdy mi tenhle svět přestal dávat smysl.
Nebaví mě sledovat furt nový appky, formáty, filtry, natož je zkoušet nebo vymýšlet, a vlastně mi to celý z 90 % přijde nějak… zbytečný? (Kromě účtů jako je Official Stick Reviews samozřejmě!)
Nejspíš si teď říkáte, Karolíno, a kde myslíš, že jsem narazila na tenhle (dost možná taky úplně zbytečnej) článek, hm? Nebuď pokrytec!
A třeba jsem! Ale co mi dává smysl, je organicky tvořit a pak o tom dát někomu vědět (klidně na IG). Šířit myšlenky a nápady, který třeba někomu pomůžou nebo udělají radost. Nebaví mě honit čísla a tvořit 10vteřinovej obsah pro to, aby na tom účtu „něco bylo“.
Tomuhle světu nerozumim. Najednou jsem prostě oldschool.
Komentář