Dneska to je celý takový dost netradiční. Úplně poprvé totiž nemám žádnýho hosta, ale povídám já sama. O svý cestě k australskýmu občanství a o tom jak se to teda vlastně celý seběhlo.
Co v Kecání nezaznělo, protože jsem to nějak zapomněla zmínit (klasika), je to, že mám teďka teda občanství dvojí. Toho českýho jsem se vzdávat nemusela a asi bych to ani nikdy neudělala. Tak to jenom jakože #justsaying. No, takže v dnešním díle…
Povídám třeba o tom…
- Jak někdy prostě stačí jen 3 týdny na to, abyste věděli, že s někým strávíte celej život
- Co vedlo k mýmu rozhodnutí odjet do Austrálie
- Co všechno jsem týhle cestě (ne)musela obětovat
- Jak mě odchytili na imigračním a lustrovali mi telefon
- Jak pro mě bylo těžký se v Austrálii udržet
- Na co jsem si nejhůř zvykala a proč
- Jak probíhala občanská ceremonie
A spoustu dalšího.
Zmíněný odkazy najdete tady:
Kamínky po kapsách
Kurz „A žili spolu šťastně až do smrti!“
Milostný dopisy
Instagram
Patreon
Komentář