Do dnešního Kecání jsem si pozvala svojí současnou múzu a inspiraci, Kristýnu Klímovou.
Kristýna je autorkou jednoho z mejch nejoblíbenějších podcastů, O kousek blíž, spolupořadatelkou veletrhu Svatební cirkus, ale hlavně ženou, která se s neskutečnou přirozeností a jemností nebojí otevírat lidi i jiný hluboký věci.
Přesně proto jsem si jí taky pozvala k tématu, který mi leželo v hlavě i na srdci zhruba od půlky letošního roku, kdy jsem stejně jako tolik z nás, co chodíme po tomhle světě, přišla o život, kterej se ve mně začal znovu rodit. Potratila jsem. Stalo se mi to pak ještě jednou a jakmile jsem se o tom otevřela, začaly se ke mně valit podobný příběhy úplně ze všech stran. Třeba i od kamarádek, se kterýma jsem myslela, že máme vlastně docela blízkej vztah a přesto o tomhle nikdy nepadlo ani slovo.
Došlo mi tak, jak obrovský, svým způsobem až všední a přitom tak neviditelný a němý celý tohle téma vlastně je.
Ztráta ještě nenarozenýho miminka totiž potká alespoň jednou za život každou třetí z nás a přesto tuhle zkušenost málo kdo otevírá, mluví o ní… A mně to příjde škoda. Protože je to podle mě jedna z těch životních situací, kdy často celá rodina, který se to stane, potřebuje podporu a porozumění. Ne izolaci, ke který je většinou odkázaná dneska.
A tak se do tohohle citlivýho tématu noříme právě s Kristýnou a jejim medovym hlasem, kterej léčí už sám o sobě.
A tak jsme probraly třeba…
- Jak děláme z těhotenství tajemství a pak v tom, když se něco stane, zůstaneme úplně samy
- Jak se bojíme potkávat smutek a tak ho přelepujem pozitivníma řečma o tom, jak všechno má svůj smysl
- Jak je naše tělo mocný i křehký zároveň
- Jak člověk plánuje a pánbů se směje
- Co všechno nás učí duše, který k nám přichází třeba jenom na chviličku
Mluvily jsme spolu o zázracích, o loučení a taky o pokoře.
Děkuju. Tohle jsem tolik potřebovala slyšet!