Na Ester Bezděk autorku knihy Rituály šťastně rodiny a mámu tří dětí, jsem narazila přes nějakou jinou instagramovou matku. Už ani přesně nevím, která z mých oblíbenkyň to byla. Ale Ester se mě hned dotkla někde hluboko nejen estetikou svýho instagramovýho blogu, ale hlavně jeho křehkým a zároveň silným obsahem, kterej ukazuje rodičovství ve všech jeho odstínech. Někdy mě inspiruje, to když si třeba zrovna nevíme rady s hádkama kvůli iPadu (nebo když potřebuju nějakej babička vibe recept), někdy mě konfrontuje. To třeba když jsem doufala, že koupím Josefíně časopis Puntík, kterej Ester děti přece tak krásně a hlavně SAMY vyplňujou a pak místo očekávaný chvíle pro sebe, půl hodiny vystřihuju nepochopitelně složitej domeček z papíru.
Kniha Rituály šťastné rodiny je pro mě potom zmotněním tepla domácího krbu, kterej hrozně toužím umět udělat, nevím, jestli to umím, ale to vůbec nevadí, protože už jen to přemýšlení o malých věcech, který jsou vlastně nakonec těma velkýma, je možná to nejdůležitější.
Povídaly jsme si o:
- zkušenosti mateřství ve 23 letech, kdy nikdo kolem ní ještě děti neměl
- domácím otužování v 18° v Brightonu
- neplatnosti rovnice klidná máma = klidný dítě
- vnitřním papiňáku a práci s cholerismem
- rituálech jako kotvách v chaosu každodenního života
- životě skrze události, ne skrze harmonogram
- jablečných hadech, kafi a nejsilnějších vzpomínkách na ty malé věci
- dovolenkovým nákupu na měsíc dopředu (a jak to proboha udělali?!)
- cestě od estetiky k psychologickýmu výcviku
a spoustu dalšího.
Ester na svým Instagramu píše víceméně denně a na nejrůznější témata. Chtěla jsem se jí proto vyptat na tolik věcí! Jak to teda mají s tím dětským používáním technologií, se sladkostma, s myšlenkama na přesun na venkov, jak to má ona právě s Instagramem, přispíváním, pozicí influencerky, s haterama… A k tomu všemu jsem se dostaly v navazujícím 2. díle našeho kecání.
Komentář