Na Míšu jsem narazila úplnou náhodou, když jsem se jednou skrze svojí fascinaci Urzou a jeho pro mě naprosto neuvěřitelně hlavu otevírajícím přednáškám o anarchokapitalismu, dostala na jednu debatu o vzdělávání.
Míša je totiž členkou Svobody učení. Iniciativy, která se snaží informovat rodiče i děti o vzdělávacích alternativách ke klasický škole a školní docházce. No, a strašně mě zaujala tím, jak opravdicky a otevřeně odpovídá na otázky a vůbec, jak lidská prostě je.
Nebojí se říct, že s něčím sama bojuje nebo že na to zatím odpověď nezná a už jen to, je podle mě v týhle tématice hrozně léčivý. Všechno, co v tý přednášce pronesla, se mnou rezonovalo jak kostelní zvon a tak jsem si řekla, že ji prostě musim pozvat.
Sama totiž vim, jak osaměle a ztraceně se může někdy člověk cítit na týhle cestě svobodnýho/respektujícího rodičovství, který je pořád prostě tak trochu undergroundem. Člověk hledá odpovědi a často je nenachází, protože lidí, který by každodenní dilemata neřešili jednoduchym, Tak jí dej na prdel a bude! zkrátka zas tak moc neni. Za to otázek jsou mraky. Bože, těch jsou takový mraky…
S Míšou si povídáme třeba o tom…
- Proč to s náma maj děti vlastně často dost těžký (spíš než my s nima)
- Jak se děti učí zodpovědnosti a jak je k ní dovést
- Jak a kde hledat hranici mezi potřebama dítěte a těma svýma
- Jak to vidí se svobodou dětí u věcí jako je jídlo nebo technologie
- Jak pracuje s rodičovskýma strachama a situacema, kdy neví, co je vlastně správně
- O svobodným vzdělávání
Ahoj,
Moc děkuji za super rozhovor. My žijeme na Zélandu a teď jsme spíš nomádi s rok a půl roční dcerkou. Úžasné slyšet otevřené hlavy i srdce v češtině. Moc se mi líbí přirovnání o tom elektrickém plotě. Já říkám, že můj život je experiment. Snažíme se najít jiné cesty než “ běžné”, jen protože ty nás prostě nedělají šťastnými. Není to jednoduché a s tím se počítá 🙂 Vždycky je fajn slyšet zkušenosti dalších průkopníků. Tak děkuji a jen tak dál